Sídelní (urbánní) antropogenní tvary

Sídelní (urbánní) antropogenní reliéf je souborné označení pro antropogenní tvary reliéfu, které vznikly přetvořením přírodních nebo vytvořením nových tvarů v souvislosti s výstavbou a fungováním sídel. Antropogenní reliéf sídelního rázu je svým velkým geografickým rozšířením jednou z nejzákladnějších složek antropogenního reliéfu, avšak morfologicky výrazných tvarů vytváří na zemském povrchu jen málo.

Sídelní antropogenní tvary georeliéfu vznikají při výstavbě lidských sídel. Zejména při výstavbě měst je přemístěna značná množství hornin a zemin a podstatně změněn georeliéf, a to jak antropogenní degradací, tak i antropogenní agradací (navážky). Antropogenní degradací vznikají na svazích sídelní terasy. Antropogenní agradací, kdy jsou vyrovnávány terénní nerovnosti, vznikají sídelní roviny, např. v údolních nivách, ve vyšších nadmořských výškách nebo na vyvýšených místech se označují sídelní (urbánní) plošiny. Samostatnou kategorií jsou odpadkové pahorky, což jsou řízené skládky pevných komunálních odpadů, které jsou vršeny do formy pahorku. Většinou jsou však pevnými komunálními odpady zarovnávány sníženiny přirozeného i antropogenního původu (strže, úpady, kamenolomy či hliniště), takže vznikají plošiny.

Pod obytnou zástavbou vznikají různé formy vhloubených tvarů, které lze souhrnně označit za sídelní podzemí (suterén).