GEOMORFOLOGICKÉ CELKY |
Skládka |
---|
Základní charakteristika |
Skládka je příkladem akumulačního antropogenního tvaru, který vzhledem často připomíná pahorek, proto se též někdy nazývá odpadkový pahorek. Vzniká řízeným navršováním pevných komunálních odpadů. Mezi sídelní tvary jsou řazeny ty skládky, kam je ukládán komunální odpad vznikající v souvislosti s provozem obytných celků a sídel. Velmi často jsou odpadním materiálem zarovnávány sníženiny přirozeného i antropogenního původu (strže, lomy či pískovny), pak vznikají skládkové (odpadkové) roviny a plošiny. Plošná rozloha skládek závisí na vhodnosti terénu a množství odpadů, které jsou na ni vyváženy. Standardně se však pohybuje v řádech hektarů. Jejich výška pak může dosahovat až několik desítek metrů. |
Rozšíření v ČR |
Skládky jsou četným antropogenním tvarem, jsou rozšířeny jak registrované (evidované) skládky, tak tzv. černé, kde je nekontrolovaně (ilegálně) ukládán odpadní materiál. Mezi velké skládky v ČR patří například skládky v pražských Ďáblicích a Dolních Chabrech nebo skládka Chabařovice (41 ha). Například na území Olomouckého kraje jsou největšími skládkami skládky Medlov (skládka od roku 1994 s kapacitou 150 tis. m 3), skládka Domašov (kapacita 50 tis. m 3 ), skládka Nasobůrky, skládka Bohuňovice (50 tis. m3), skládka Senice na Hané (50 tis. m3), skládka Mrsklesy (v současné době provozovaná 1. etapa představuje 180 tis. m3 skládkové kapacity, druhá etapa, zcela volná, pak 300 tis. m3). Skládka Hněvotín sloužila k ukládání slévárenského písku. Významnou starou zátěží jsou slévárenské písky Moravských železáren v Olomouci a Sigmy Lutín, umístěné v areálech závodu. |
Obr.: |