Skalní hřib je skalní mezoforma modelována působením geomorfologických činitelů do hřibovitého (houbovitého) tvaru. Horní část, kterou nazýváme hlava, všude přečnívá přes spodní část označovanou jako noha skalního hřibu.

Vznik skalních hřibů je nejčastěji vysvětlován selektivním zvětráváním a odnosem, kde horní partie představuje odolnější horninu. Na modelaci nohy se významně podílí eolická činnost, kdy při zemském povrchu je unášecí a tím i korazní činnost větší než v horní části skalního útvaru.

U klasických usazených hornin je nesourodost horninového materiálu dána různě odlišnými vrstevnými polohami nebo ostrými změnami ve vertikálním průběhu vrstevních facií. V pyroklastických uloženinách vznikají skalní hřiby tam, kde hlavu vytváří větší sopeční pumy, jejichž méně odolné okolí bylo rozrušeno a odneseno (erodováno). V žulách a pískovcích vzniká užší partie (noha) nejčastěji v polohách se zvýšenou frekvencí horizontálních puklin, které snáze podléhají zvětrávacím procesům. V krystalických břidlicích se skalní hřiby tvoří tence deskovitým rozpadem podle ploch foliace. V karbonátových horninách (zejména vápencích a dolomitech) se na vzniku skalních hřibů podílí i procesy chemického krasovění i mechanického zvětrávání.

Mezoformy, u nichž je horní část ostře ohraničena plochou deskou velmi odolné horniny, jsou označovány jako skalní pokličky nebo skalní stoly.