Geomorfologicky je sopka produktem centrální erupce. Představuje konvexní tvar obvykle tvaru pravidelného kužele, který vzniká v místě, kde žhavé magma vystupuje na zemský povrch. Sopky se mohou vyskytovat ojediněle (osamoceně) nebo vystupují ve skupinách či řetězcích. Vznik sopečných řetězců nejčastěji souvisí se sopečnou aktivitou na okrajích litosférických desek nebo s výskytem horkých skvrn (hot spots), stacionárních míst zvýšeného tepelného toku z astenosféry

Sopečný kužel má ve vrcholové části centrální sníženinu v podobě kráteru, která může být dalšími procesy přemodelována v kalderu. Přívodní kanál, kterým magma proniká k zemskému povrchu, se označuje sopouch.

Sopečné kužely lze podle geneze jejich vzniku rozdělit na efuzivní, explozivní a stratovulkány. Efuzivní sopky jsou tvořeny převážně lávovými proudy, které vytékají z centrálního sopouchu. Explozivní sopky vznikají nasypáním pyroklastického materiálu, tyto tzv. sypané sopky jsou méně stabilní a jejich povrch je snadno rozrušován působením exogenních činitelů. Nejčetnějším typem sopek jsou stratovulkány (smíšené sopky), které vznikají střídavě explozivní a efuzivní činností. Díky rozdílné propustnosti a odolnosti lávových proudů a pyroklastického materiálu jsou často jejich svahy postihovány svahovými pochody, typické jsou lahary. Podle stupně aktivity se sopky člení na aktivní (činné) a vyhaslé.

Sopečné kužely lze podle jejich vzniku rozdělit na efuzivní, explozivní a stratovulkány. Efuzivní sopky jsou tvořeny převážně lávovými proudy, které vytékají z centrálního sopouchu. Explozivní sopky vznikají nasypáním pyroklastického materiálu, tyto tzv. sypané sopky jsou méně stabilní a jejich povrch je snadno rozrušován působením exogenních činitelů. Nejčetnějším typem sopek jsou stratovulkány (smíšené sopky), které vznikají střídavě explozivní a efuzivní činností. Díky rozdílné propustnosti a odolnosti lávových proudů a pyroklastického materiálu jsou často jejich svahy postihovány svahovými pochody, typické jsou zejména lahary. Podle stupně aktivity se sopky člení na aktivní (činné) a vyhaslé. Podle počtu erupcí se vymezují sopky monogenetické, vzniklé jedním výbuchem a polygenetické, které vznikly opakovanými výbuchy.