Mezinárodní termín doline zavedl J. Cvijic z Dinárského krasu. Závrt je uzavřená sníženina (deprese) v krasových horninách (vápenec, dolomit, sádrovec, kamenná sůl) nebo na povrchu jejich zvětralinových a sedimentárních plášťů. Deprese má nejčastěji kruhový, oválný či protáhlý tvar. Závrty však mouhou mít i nepravidelný půdorys a nálevkovitý, válcovitý nebo miskovitý tvar. Závrt je jedním z nejtypičtějších povrchových krasových tvarů. Jde nejčastěji o deprese (sníženiny) dosahující průměru od několika metrů do jednoho kilometru (útvary větší bývají většinou označovány jako polje, které však vzniká působením odlišných faktorů a procesů) a hloubce od jednoho metru až po hluboké závrty hlubší než 100 metrů.

Svahy závrtu bývají středně ukloněné až příkré, nebo strmé až skalnaté, přecházející často ve svahy krasových kuželů. Dno závrtů bývá ploché, akumulační nebo častěji nepravidelně zvlněné s menšími prohlubeninami a podzemními dutinami, kterými je závrt odvodňován. V případě že je dno vyplněno nepropustnými jílovitými zvětralinami, může dojít ke vzniku jezera. V případě řícených závrtů může být otevřené ponorem či propastí do podzemních prostor. Závrty jsou tvary vyvíjející se v průběhu čtvrtohor. Drobnější závrty jsou recentní až subrecentní. V případě, že se ucpe dno závrtu, může na povrchu vzniknout jezero, příkladem je Jašteričie jazero na Silické planině ve Slovenském krasu.

Závrty jsou podle morfologie a způsobu vzniku rozděleny na několik typů, mezi základní patří primární, řícené, aluviání a sufozní závrty.