Jeskyně je podzemní dutina zcela nebo z velké části omezená matečnou horninou (rozpustnou, zčásti rozpustnou, nerozpustnou), v níž vznikla vlivem endogenních či exogenních procesů nebo uměle. Ve speleologii se termínem jeskyně označuje dutina, jejíž rozměry dovolují vstup a průchod dospělému člověku (přibližně o průměru nad 50 cm). V hydrogeologii je jeskyní označována dutina, jejíž rozměry umožňují vodě turbulentní pohyb (průměr vyšší než 5-15 mm). Vývoj jeskyně je složitý proces ovlivněný mnoha faktory, který probíhá v několika fázích (speleogeneze).

Podle tvaru podzemních prostorů můžeme jeskyně rozdělit na horizontální a vertikální. Horizontální jeskyně mají vodorovné nebo převážně vodorovné chodby. U vertikálních jeskyní převládají svislé podzemní prostory.

Z genetického hlediska dělíme jeskyně na syngenetické, které vznikly současně se vznikem horniny, v níž jsou vytvořeny. Mezi tyto jeskyně řadíme jeskyně lávové (vzniklé současně s tuhnutím lávy), jeskyně travertinové (vytvořené současně s vylučováním CaCO3), jeskyně korálové (vzniklé narůstáním korálových útesů), jeskyně balvanité (vzniklé nakupením nebo řícením skalních bloků a srázů) a jeskyně trhlinové. Epigenetické jeskyně vznikly později jako důsledek procesů, jež nesouvisely se vznikem horniny, v níž jsou vytvořeny. Patří k nim jeskyně tektonické a mezivrstevní, jeskyně ledové, jeskyně příbojové (vznikající příbojovou činností mořské vody), jeskyně větrné (vznikající větrnou erozí), jeskyně sufózní (vznikající odnosem částic nekrasovějících hornin), a jeskyně umělé (vytvořené lidskou činností). Dále k nim řadíme krasové jeskyně vytvořené v solích a sádrovcích procesy fyzikálního rozpouštění nebo bobtnání těchto hornin vodou a jeskyně vytvořené korazní a erozní činností