Údolní niva je akumulační rovina podél vodního toku, která vyplňuje ploché údolní dno neckovitého nebo úvalovitého údolí říčními usazeninami. Jedná se o akumulační rovinu podél vodního toku, tvořenou naplaveninami, v menší míře i sedimenty přemístěnými z okolních svahů. Tvoří ji štěrkovité, písčité nebo jílovité naplaveniny, jejíž úložné poměry často vykazují nepravidelnosti způsobené větvením toku, vznikem ostrovů, meandrů, náplavových kuželů a deltových poboček, sutí, svahových sesuvů apod. Niva bývá občasně (při povodních) zaplavována a tvoří se v ní volné meandry.

Údolní niva vzniká jednak sedimentací uvnitř zákrutů a meandrů vodních toků, jednak sedimentací na povrchu za povodní. Údolní niva mívá složitý mikroreliéf. V sedimentech můžeme rozlišit: korytovou facii (ukládanou uvnitř zákrutů a meandrů a zpravidla tvořenou hrubšími sedimenty, písek, štěrk), povodňovou facii (vznikající při povodních a tvořenou jemnými sedimenty, tzv. povodňové hlíny), facii břehových valů a facii mrtvých ramen (tvořenou jemnými sedimenty a vysokým obsahem humusu - hnilokaly). Facie je vlastně odrazem geografického prostředí, ve kterém jsou zahrnuty podmínky sedimentace a životní poměry organismů.

Součástí údolní nivy mohou být avulzní brázdy hluboké do dvou metrů, které představují boční koryta vzniklá odkloněním hlavního toku v době povodní. Za normálních vodních stavů jsou avulzní brázdy většinou suché.