GEOMORFOLOGICKÉ CELKY |
Říční terasa |
---|
Základní charakteristika |
Říční terasy jsou více či méně výrazné stupně na svazích říčních údolí, vytvořené erozí a akumulací vodního toku. V podstatě jde o zbytek někdejšího dna údolí, které bylo v další fázi proříznuto (erodováno) vodním tokem. Terasy mají tvar stupně, tvořeného jednak rovným povrchem (tzv. terasová plošina), jednak srázným svahem (terasový svah), na jejich styku je terasová hrana. Většina říčních teras je akumulačního původu, kde je vyvinuta ještě báze terasy, na které spočívají říční usazeniny, zejména štěrk a písek. Vzácnější jsou terasy erozní, tj. skalní, nepokryté sedimenty, rozlišují se ještě terasy vložené, ve kterých eroze toku proběhla pouze v říčních naplaveninách a nedosáhla skalního podkladu. Příčin vzniku říčních teras jsou zejména tektonické pohyby, směřující ke zdvihu příslušné části území, změny klimatu (zejména střídání dob ledových a meziledových) a změny hlavní erozní báze. |
Výskyt v ČR |
V údolích většiny větších toků, např. Vltavy, Ohře, Berounky, Jizery, Labe, Orlice, Moravy nebo Dyje. Příkladem systému říčních teras jsou terasy Vltavy v Praze, geneticky odpovídající jednotlivým ledovým dobám starších čtvrtohor (pleistocénu). Terasy zaujímají poměrně rozsáhlé plochy na pravém břehu Vltavy, na levém se objevují jen v dejvicko-holešovickém meandru a pod Prahou v úzkém pruhu nad údolním zářezem. Největší plochy zaujímá nejstarší pleistocenní terasa (např. Zdibská plošina), její náplavy dosahují mocnosti až 20 metrů, jejich povrch leží až 112 m nad hladinou Vltavy. |
Obr.: |