GEOMORFOLOGICKÉ CELKY |
Obří hrnec |
---|
Základní charakteristika |
Obří hrnec je evorzní fluviální tvar, jedná se o oválnou prohlubeň v korytech vodních toků (nejčastěji na skalních prazích, v soutěskách, pod vodopády i na balvanech), na skalním povrchu pod ledovci, na břehu moří nebo jezer, případně na stěnách a stropě jeskyní. Obří hrnce vznikají vířivou (evorzní) činností proudící vody, unášející drobné úlomky hornin Obří hrnce mají kruhový nebo elipsovitý půdorys a válcovitý, kuželovitý, půlkulovitý nebo miskovitý tvar. Rozměry obřích hrnců dosahují od několik centimetrů do několika metrů (nejčastěji několik desítek centimetrů). Větší několikametrové prohlubně jsou označovány jako obří kotle (giants kettle). Rozměry obřích kotlů dosahují i více než 10 metrů. Podmínkou vzniku obřích kotlů jsou vhodné geomorfologické, geologické a hydrologické poměry, např. větší spád vodního toku, příznivé vlastnosti hornin (nejrychleji se vyvíjejí v měkčích horninách) a dostatek vody v korytě. |
Výskyt v ČR |
Obří hrnce jsou běžně v erozních úsecích vodních toků, zejména v horských a podhorských oblastech. Typické jsou v Podkrkonoší v údolí Jizery a Kamenice, v Krkonoších v údolí Mumlavy u Harrachova (obří kotle až 7×5,5 m velké a 3 m hluboké, v Pilařově údolí se označují jako Čertova oka) a Labe (Labská soutěska), na Šumavě a Pošumaví v řečišti Vydry a Křemelné nebo Vltavy pod Čertovou stěnou u Lipna. |
Obr.: Obří hrnec v Labském dole (Krkonoše) (foto: I. Smolová) |
Obr.: Obří hrnec v korytu Divoké Orlice na Zemské bráně |