| Hlubinný důl |
|
| Základní charakteristika |
| Hlubinný důl je souhrnné označení pro soustavu důlních děl provedených pro zpřístupnění a vydobytí užitkového nerostu nebo užitkové horniny ze zemské kůry. Část ložiska určená k vytěžení jedním dolem se nazývá důlní pole. Důl se skládá z důlních děl, tj. prostorů vylámaných v hlubině. Ty jsou podle svého účelu velmi různé svou polohou, rozměry i tvarem. Některá důlní díla jsou nehluboko pod povrchem, ale mohou být i v hloubkách více než 1000 m pod povrchem. Základem hlubinného dolu je svislá jáma - šachta, která vede z povrchu až ke sloji. Primární funkcí šachty je dopravní spojení určené k přepravě osob i materiálu. Od šachty se pak razí chodby potřebné pro vytěžení ložiska. Jedná se o chodby převážně vodorovné a bývají v několika slojích nad sebou. Kopou se i svážné chodby, které spojují jednotlivá patra. V případě, že se důlní dílo razí v nesoudržných horninách, je třeba vyražené chodby vyztužit, aby odolávaly tlakům nadložních vrstev. V minulosti se pro vyztužování používala dřevěná výztuž, dnešní výztuže jsou betonové nebo ocelové. Výztuže (stabilní nebo posuvné) se umísťují také v porubech, tj. v místech, kde se surovina přímo dobývá. Vydobytý prostor za postupující výztuží se většinou zakládá, tj. vyplňuje horninovým materiálem, nebo úmyslně zavaluje horninami ze stropu. Aby se důlní dílo nezavalilo, je třeba nechávat tzv. ochranné pilíře, tj. bloky, které podpírají nadložní vrstvy. Nejhlubší doly ve světě jsou v současné době v jižní Africe (hloubka až 3,9 km). Všechna důlní pracoviště musí být větrána z důvodu umožnění přístupu vzduchu a odvodu různých zplodin, k tomu slouží větrací šachty. V hlubinné dole se obvykle pracuje dvěma základními metodami: starší, která se používá například i dnes četně v USA, je dobývání komorováním. Metoda spočívá v tom, že horníci vyrubají řadu komor napříč slojí a mezi komorami nechávají pilíře, které zabezpečují stabilitu. Nevýhodou této metody je možnost odtěžení pouze části sloje. Druhá metoda se označuje stěnování a je hojně rozšířená v evropských horních revírech, zejména pro hlubinnou těžbu uhlí. Metoda spočívá v ražbě dvou paralelních tunelů vzdálených od sebe přibližně 20 m. |
|
Rozšíření v ČR |
| Hlubinné doly nalezneme v současných i bývalých hornických oblastech, kde se těžilo hlubinným způsobem (např. Kladensko, Ostravská pánev, Příbramsko, Rosicko-oslavansko). V současné době jsou činné pouze hlubinné doly na Ostravsku, kde se těží černé uhlí, důl Mír v jihomoravském lignitovém revíru, a hlubinný důl Dolní Jiřetín u Mostu (těžba hnědého uhlí) a důl v Rožná v Dolní Rožínce (uranová ruda). Těžba černého uhlí v Ostravské pánvi v současné době probíhá v pěti dolech: důl Československá armáda, důl Lazy, důl ČSM, důl Darkov a důl Paskov. V dobývacím prostoru Trojanovice je zakonzervovaný důl Frenštát.
|
| Důl Československá armáda vznikl 1. července 1995 spojením dvou původně samostatných dolů ČSA a Doubrava. Ve skutečnosti však je jeho historie mnohem starší a sahá až k samým počátkům dolování v oblasti Karviné. Právě odsud zřejmě pocházejí první zprávy o nálezech černého uhlí v 18. století na lokalitě zvané Kamienčok. Roku 1780 zde zahájil kutací práce hrabě J. E. Larisch-Mönnich. Roku 1856 byly zdejší šachty spojeny do jediného podniku, což se považuje za počátek existence dnešního dolu ČSA. Největší absolutní hloubku v závodu ČSA má jáma Doubrava III na lokalitě Doubrava (hloubka 1176 m). Při nadmořské výšce ústí 281 m sahá až do hloubky 895 m pod úrovní mořské hladiny.
|
| Skupinový důl Lazy vznikl 1. července 1995 spojením původně samostatných dolů Lazy, Dukla a František. Průměrná hloubka dobývání v dole Lazy se pohybuje na úrovni 852 m pod povrchem. Nejhlubší díla jsou v hloubce 970 m pod povrchem.
|
| Důl ČSM má poměrně krátkou historii, která začíná až po druhé světové válce. V 50. letech 20. století proběhly v okolí obce Stonava průzkumné vrty, které potvrdily existenci kompletního karbonského souvrství. Na základě těchto výsledků bylo rozhodnuto o vzniku dolu se dvěma závody (ČSM-sever a ČSM-jih). Výstavba začala v roce 1959, ale z důvodu komplikovaných hydrogeologických poměrů bylo možné zahájit těžbu až koncem roku 1968. Rozsáhlá investiční výstavba pokračovala i v 90. letech 20. století a po roce 2000. Předpokládá se, že díky tomu potrvá životnost dolu nejméně do roku 2028. Nejhlubší je jáma ČSM-jih, která dosahuje hloubky 1103 m (při nadmořské výšce ústí 277 m je dno jámy 826 m pod úroveň mořské hladiny).
|
| Historie dolu Darkov sahá až do poloviny 19. století. V té době byla založena řada nových dolů, které byly později do komplexu Darkov sloučeny. V 50. letech 20. století z nich vznikl komplex Velkodůl 1. máje, který byl 2. května 1991 přejmenován na důl Darkov. Největší absolutní hloubku má na dole Darkov jáma Mír 4 (1011 m), s ústím v nadmořské výšce 235 m (dno se nachází 776 m pod úrovní mořské hladiny).
|
| Důl Paskov vznikl sloučením závodů Paskov a Staříč. Výstavba objektů závodu Paskov začala roku 1960, závodu Staříč 1962. V obou případech šlo o důlní díla s vysokým stupněm ohrožení vodou a plynem. Těžba v závodě Paskov začala roku 1966, na Staříči až roku 1971. Největší absolutní hloubku vykazuje jáma lokality Staříč (1155 m), jejíž ústí se nachází v nadmořské výšce 305 m a sahá 850 m pod úroveň mořské hladiny.
|
| V současné době zakonzervovaný důl Frenštát má historii sahající do přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy byly v lokalitě prováděny podrobné geologické výzkumy, které prokázaly horizonty karvinského souvrství s ekonomicky těžitelnými zásobami černého uhlí. V roce 1982 začalo hloubení jámy 4 projektovaného závodu Frenštát západ, během prací však došlo k její devastaci. Proto byla zesílena výztuž (konečná hloubka jámy č. 4 je 943 m). V roce 1983 začalo v téže lokalitě hloubení jámy č. 5, která byla dokončena dosažením hloubky 1088 m. Obě jámy byly spojeny na úrovni 590 m. První uhlí bylo z jámy č. 5 vyvezeno v dubnu 1988. V roce 1991 bylo rozhodnuto o přechodu dolu Frenštát na zajišťovací režim.
|
| Nejhlubším dolem na území České republiky je důl Vojtěch v revíru Příbram-Háje, šachta číslo 16, která dosahuje hloubky 1838 m a jako na první lokalitě na světě zde bylo dolováno z hloubky 1 km. Důl Vojtěch v Příbrami-Březových Horách patřil k hlavním a z ekonomického hlediska k nejvýznamnějším dolům březohorského rudního revíru. Jáma se začala hloubit roku 1779 v údolí pod březohorským návrším Koráb, nedaleko místa původní středověké šachtice.
|
| V minulosti se na území České republiky hlubinným způsobem vedle uhlí a polymetalických rud těžil například kaolin, grafit, pískovec, vápenec nebo břidlice. Příkladem hlubinného dolu na těžbu břidlice je břidlicový důl Vítkov-Lhotka na Opavsku. Těžba byla zahájena v 60. letech 20. století a navázala na dlouholetou historickou těžbu. Těžilo se v hloubce přibližně 50 m pod povrchem, hlubinnou těžbou bylo docíleno vyšší kvality materiálu.
|
| Opuštěná důlní díla musí být zabezpečena a zajištěna. V české legislativě má úkol zabezpečení starých důlních děl MŽP ČR. Staré důlní dílo je podle horního zákona č. 44/1988 Sb. důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. Vedením registru starých důlních děl je pověřena Česká geologická služba (ČGS) - Geofond ČR. Ministerstvo životního prostředí ČR je povinno zabezpečovat zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, které ohrožují zákonem chráněný obecný zájem. K 1. 1. 2008 bylo součástí registru více než 2 tisíce objektů starých důlních děl, kromě toho je zaevidováno 9 hromadných oznámení informativního charakteru, která upozorňují na existenci více než 2800 dalších objektů. Mimo to jsou součástí registru vedeného ČGS - Geofondem ČR opuštěná průzkumná důlní díla (106 objektů), což jsou díla provozovaná ze státních prostředků v rámci geologického průzkumu, která nebyla po ukončení prací předána těžbě. Součástí registru jsou i opuštěná důlní díla (101 objektů), tj. díla mimo provoz, která mají svého majitele nebo právního nástupce. Nejvíce starých důlních děl bylo dáno do registru v letech 2003-2004 (615 objektů). Vedle toho Geofond eviduje ohlášení o výskytu starého důlního díla (v současné době téměř 3 tisíce ohlášení), zejména v souvislosti s problémy, které existence nezabezpečeného důlního díla způsobuje. Nejvíce starých důlních děl je evidováno ve třech regionech: severočeská hnědouhelná pánev, kde se převážně řeší zajišťování starých šachet po hlubinné těžbě hnědého uhlí, kladensko- rakovnická pánev, kde se zabezpečují jámy po těžbě černého uhlí, a oblast ostravsko-karvinského revíru, kde je největším problémem zabezpečování báňských děl s výskytem důlních plynů.
|
|
