| |
| Vodní toky a vodní plochy |
| Vodní toky: | Jizera, Cidlina, Labe, Mohelka, Žehrovka |
| Vodní plochy: | v. n. Les Království, rybník Žabakor |
|
| Vybraná sídla |
| Český Dub, Turnov, Dvůr Králové nad Labem, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Lázně Bělohrad, Hořice |
|
| Zvláště chráněná území |
| CHKO Český ráj | CHKO Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí na území České republiky. Byla vyhlášena již v roce 1955, rok před přijetím zákona o státní ochraně přírody. Současné vymezení CHKO je dáno vládním nařízením z roku 2002, kterým se celková rozloha CHKO zdvojnásobila. Součástí CHKO se staly Prachovské skály, Suché skály nebo Kozákov. Po rozšíření je Český ráj jedinou CHKO na našem území, která má vzájemně nesouvislý areál tvořený třemi samostatnými územími. Prachovské skály jsou od původního území CHKO odděleny nechráněným koridorem s velkým dobývacím prostorem na sklářské písky Střeleč. Nejcennější části CHKO tvoří tabule křídových pískovců rozčleněné v reliéf pískovcových skalních měst. Mezi nejvýznamnější patří Hruboskalské skalní město, Příhrazské stěny, Prachovské skály, Klokočské nebo Suché skály. Dominantami území sou neovulkanické suky Kozákov (744 m n.m.), Trosky (514 m n.m.), Vyskeř (466 m n.m.) nebo Mužský (463 m n.m). V říjnu 2005 byl Český ráj přijat do prestižní Sítě evropských a světových geoparků UNESCO. |
|
| Typické tvary |
|
| Skalní města - skalní města jsou typickým reliéfem Jičínské pahorkatiny. Skalní města v Jičínské pahorkatině jsou výrazně ovlivněna lužickým zlomem, podél kterého jižní část křídové tabule poklesla a severní byla vyzdvižena. Tím došlo k rozčlenění tabule na dílčí kry: žehrovskou, turnovskou a hruboskalskou (trosecká a prachovská), v nichž se vyvinula jedinečná skalní města. Na jejich ochranu byla v roce 1955 vyhlášena nejstarší CHKO v tehdejším Československu - Český ráj. Nad úroveň pískovcové plošiny o průměrné nadmořské výšce 370 metrů se zvedá čedičový vrchol Mužský (463 m n.m.). Centrální část chráněného území tvoří Vyskéřská plošina na okrajích rozčleněná ve skalní města: Příhrazské stěny nebo Hruboskalské skalní město. |
|
| Hruboskalské skalní město |
| Skalní město vytvořené ve skalní plošině s typickými sklaními věžemi i mikrotvary zvětrávání (např. voštiny, skalní okna). Celkem skalní město tvoří okolo 400 pískovcových věží dosahujících výšky až 60 m (do nadmořské výšky 380 m). Skalní město je rozděleno do tří hlavních oblastí: Dračí skály a Zámecká rokle, Kapelník, Maják a Údolíčka. Nachází se zde i cenné archeologické památky (Čertova ruka) a kulturní památky (hrad Valdštejn, zámek Hrubá Skála, Kopicův statek, skalní hrádek Kavčiny). Po vrcholové cestě vede Zlatá stezka Českého ráje s řadou vyhlídkových míst (Mariánská vyhlídka, vyhlídka Na Kapelu, vyhlídka U Lvíčka, rozhledna Hlavatice. |
|
| Prachovské skály |
| Skalní město vytvořené ve svrchokřídových pískovcích chráněné jako přírodní rezervace (261,37 ha) mezi obcemi Prachov, Horní Lochov, Blata a Pařezská Lhota severozápadně od Jičína. Tabulová plošina z kvádorvých pískovců svrchní křídy (svrchní turon až coniak - teplické souvrství) je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Pískovce dosahují mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanity: např. bazanitové těleso Svinčice (415 m n. m.) v jižní části skalního města, Velké Hůry (458 m n. m.) a Přivýšiny (464 m n. m.). Pískovec je křemenný, tmel je kaolinický, jílovitý, glaukonitický, místy železitý. Souvrství je ukloněno k severu, místy k západu, prostupují jím pukliny převažujících směrů VJV-ZSZ až V-Z. Plošinu brázdí soustava převážně suchých skalnatých údolí - soutěsek (zvaných zde "chodby", např. Císařská chodba), osou skalní oblasti prochází údolí jedné ze zdrojnic Žehrovky. Hřbety mezi údolími jsou na mnoha místech, zejména v severní a střední části, rozčleněny do samostatných věží, tvořících zde typická skalní města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Motlitba skal, Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž. Běžné jsou pseudokrasové tvary. Skalní město je součástí Jičínské kotliny a nadmořská výška vrcholové části skalního města se pohybuje od 350 do 470 metrů. Příkladem skalních stěn lemujících jednotlivé rokle jsou například Čertova kuchyně, Císařská chodba, Na vodách, Na stájích či Točenice. Kromě přírodních pozoruhodností zde jsou i bohaté prehistorické nálezy svědčící o osídlení v 10. až 7. stol. př. n.l. Prachovské skály patří mezi nejstarší turistické cíle v Čechách, pro turistický ruch je objevil spoluzakladatel Klubu českých turistů Vojta Náprstek. |
|
| Klokočské a Betlémské skály |
| Skalní město chráněné jako přírodní rezervace (228 ha). Nachází se 4 km severovýchodně od Turnova. Svrchnokřídové pískovce byly vyzdviženy a ukloněny a vytváří tak tzv. klokočskou kuestu, která má strmé čelo nad obcí Klokočí rozčleněné ve skalní město. Celkově je skalní stěna téměř 1600 m dlouhá, rozčleněna je do izolovaných skalních věží a rozsedlin (Klokočské průchody). Ve vlastní skalní stěně vzniklo velké množství jeskynních dutin. Nejznámější je pseudokrasová jeskyně Postojná (Amerika). |
|
| Příhrazské skály |
| Typický komplex skalních měst v západní části CHKO Český ráj. Dominantou skalního města je skalní útvar Kobylí hlava. Skalní město skrývá ve skalách s vytesanou modlitebnu zvanou Hynšta,. která v 17. stol. sloužila jako úkryt Českým bratřím. Jsou zde i zbytky hrádků ze 13. století. |
|
| Skalní města v lokalitě Sokol |
| Skalní město v místě nejvyššího vrcholu Jičínské pahorkatiny - vrchu Sokol (563 m n.m.). Nachází se 1 km jihovýchodně od Malé Skály. Na jižním a západním svahu vrcholu Sokola se vysoko nad údolím Jizery tyčí skalní skupina Kalich - Chléviště (poblíž sídla Besedice, proto označované i jako Besedlické skály, která je tvořena v centrální části (uprostřed pěti roklí) slují se symbolickou modlitebnou Jednoty bratrské. Skály byly za protireformace útočištěm pronásledovaných nekatolíků připomíná je kalich vytesaný do skály, s letopočtem 1634. Skalní útvary zpřístupňuje již od roku 1935 turistická stezka Dr. E. Beneše.
Na severovýchodním svahu vrcholu Sokol je skalní město Suché skály (označované i jako Kantorovy varhany nebo Maloskalské dolomity). Skalní město na levém břehu Jizery vzniklo vztyčením spodnokřídových pískovců při lužickém zlomu a jejich následným narušením působením exogenních činitelů. Suché skály tak mají specifické postavení mezi ostatními skalními městy, ve kterých jsou sedimentární pískovce v horizontální poloze. |
|
| Čertova ruka |
| Skalní město (chráněné jako přírodní památka) tvoří skalní útvar rozčleněný na dílčí sklaní bloky a věžě. Na jeho ploše je doloženo archeologické naleziště neolitického osídlení až po dobu římskou a zbytky středověkého hradu. |
|
| Apolena |
| Skalní město je tvořeno křídovými pískovci s relativně velmi malou příměsí kaolinického tmelu. Součástí skalního města je podzemní systém puklinově-rozsedlinových pseudokrasových jeskyní. Celé území je chráněno jako přírodní rezervace. |
|
| Borecké skály |
| Skalní město chráněné jako přírodní památka se nachází v blízkosti Rovenska pod Troskami. Jedná se o malé pískovcové skalní město na výšině Bor (360 m n.m.) s porostem reliktního boru. |
|
tr>
Drábovna |
| Menší pískovcové skalní město na pravém břehu Jizery mezi Malou Skálou a Vranovským údolím. |
|
| Kuesty - kuesty vznikly v okrajové části Jičínské pahorkatiny vyzdvižením a ukloněním vrstev křídových pískovců podél tektonických poruch. Příkladem je Klokočská kuesta, která má strmé čelo nad obcí Klokočí rozčleněné ve skalní město. Celkově je skalní stěna téměř 1600 m dlouhá, rozčleněna je do izolovaných skalních věží a rozsedlin (Klokočské průchody). Ve vlastní skalní stěně vzniklo velké množství jeskynních dutin. Nejznámější je pseudokrasová jeskyně Postojná (Amerika). Jiným příkladem je kuesta Vranovského hřebenu tvořená cenomanskými pískovci. Vznikla vyzdvižením a úklonem vrstev. |
|
| Kotliny - příkladem kotlin jsou: Mnichovohradišťská kotlina - strukturně denudační sníženina protékaná Jizerou; Mladoboleslavská kotlina - strukturně denudační sníženina; Jičínská kotlina - strukturně denudační sníženina v povodí horního a středního toku Cidliny. |
|
| Neovulkanické suky - příkladem je nejvyšší vrchol Sokol (563 m n. m.) severně od Turnova (součást Turnovské stupňoviny), který představuje suk tvaru plochého hřbítku při okrajové části kuesty. Tvoří ho kaolinické pískovce, do nichž pronikla tři neovulkanická tělesa tvořící vrcholovou část hřbítku. |
| Vrch Káčov (350 m n. m.) severně od Mnichova Hradiště (součást Mnichovohradišťské kotliny). Jedná se o suk asymetrického krátkého hřbítku směru SZ-JV na levém údolním svahu Jizery v soutokové oblasti s Mohelkou. |
| Vrch Baba (363 m n.m.) severně od Mladé Boleslavi (Mladoboleslavská kotlina). Výrazný kuželovitý neovulkanický suk je součást Kosmonoské výšiny. Suk byl vypreparován ze svrchokřídových slínovců a vápnitých jílovců. Vrcholovou část tvoří dva vrcholové hřbítky: Baba (363 m n. m.) a Dědek (358 m n. m.). Na svazích je typická sloupcovitá odlučnost. Oba vrcholy jsou narušeny četnými trhlinami a starou těžbou. Uprostřed vulkanického tělesa je asi 100 m dlouhá a někde jen metr široká soutěska, vzniklá gravitačním odsedáním částí tělesa od pukliny, jež vede středem tělesa. Zde je možno pozorovat sérii hornin - kompaktní žíly olivinického nefelinitu se zrny olivínu, místy se rozpadající v pravidelných šestibokých sloupcích, dále brekcie, složené z ostrohraných úlomků vulkanických a slínovcových hornin, tufy, vzniklé spečením vulkanického popela. Zajímavostí jsou i zvláštní křídové minerály vzniklé přeměnou původních slínovců v kontaktu se žhavým magmatem, jsou velmi pevné a křehké proto název porcelanit. V jejich okolí jsou četná kamenná moře, na svazích sesuvy. Na úbočích Baby je několik vrstevních pramenů, které napájejí i rybníčky např. Panský rybník. |
| Humprecht (342 m n. m.) - kuželovitý neovulkanický suk (subvulkanická brekcie s čedičovým pronikem). Vrchol je zvýrazněn stavbou barokního loveckého zámečku s eliptickým půdorysem. |
| Zebín(399 m n. m.) - výrazný neovulkanický suk poblíž obce Valdice, který vznikl vypreparováním z křídových jílovců a slínovců. Na západním svahu je mohutná jáma opuštěného lomu, ve vrcholové partii jsou výchozy s náznakem sloupcovité odlučnosti a dutinovým zvětráváním horniny. V bazanitu jsou krystaly augitu a amfibolu. |
| PP Dubolka - tři elevace z neogenních čedičových vulkanitů vystupují v západní části geomorfologického okrsku Jičínská kotlina. Jsou sevřeny vápnitými jílovci a jílovitými pískovci (coniak). Nejvyšší a geomorfologicky nejvýraznější je jižní těleso Dubolka (380 m n. m.) z nefelinického bazanitu, který byl ještě v prvních desetiletích 20. století těžen v jámovém lomu. |
| Hřídelecká hůra - neovulkanitové těleso z nefelinického bazanitu, s polohami subuvulkanické bazaltoidní brekcie. Bohaté naleziště minerálů, např. amfibolu, dolomitu, kalcitu, olivínu, aragonitu (dokonale vyvinuté krystaly, případně krystalové srůsty i agregáty s medovým zbarvením patří k nejdokonalejším na území ČR). Těžbou vznikla lomová jáma s komorami a chodbami. |
|
| Stupňovina - příkladem je Turnovská stupňovina. |
|
| Čertova zeď- příkladem je NPP Čertova zeď, která vznikla vypreparováním čedičové žíly z okolních pískovců. Zeď dosahuje šířky 1,5 až 3 metry a délky přibližně 20 km (od Světlé pod Ještědem k Bezdězu). Na řadě míst byla odtěžena a tak z ní do současnosti zůstala jen torza dosahující výšky až 8 metrů. Za počátek Čertovy zdi se označuje Mazova horka, čedičem prostoupený pískovcový kužel (569 m n. m.). |
|
| Průlomová - epigenetická údolí - příkladem je PP Stav na Jičínsku. Jedná se o údolní zářez levého přítoku Úlibického potoka jako typický příklad vývoje epigenetického údolí. Potok vytváří erozní zářez v červených horninách (arkózách, aleuropelitech a slepencích) svrchního karbonu. V nižší části údolí na sídlem Stav se pod těmito méně odolnými sedimenty zahlubuje do podloží krystalických břidlic - sericitických fylitů tzv. krystalinika Zvičiny. Vytváří v nich skalnatou soutěsku se skalními výchozy až 5 metrů vysokými. Obdobný ráz má i údolí pravého přítoku, ústící do hlavního údolí. |
| Průlomové údolí středního toku Bystřice Hořickým hřbetem. V horní a střední části se údolí zařezává do proterozoických a spodněpaleozoických seritických fylitů až metadrob a při pravém břehu též do svrchnokřídových sedimentů, zejména vápnitých jílovců a prachovců jizerského souvrství. Spodní část údolí je zahloubena do sedimentů svrchního karbonu, především do červenohnědých arkózových pískovců a prachovců. |
|
Antropogenní ovlivnění |
|
| Regulace vodních toků - příkladem regulovaného vodního toku je Cidlina. |
|
| Vodní nádrže okrajově zasahuje do Jičínské pahorkatiny vodní nádrž Les Království na toku Labe nad Dvorem Králové nad Labem.
Největším rybníkem je Žabakor (na vodním toku Žehrovka, v západní části CHKO Český ráj), který byl v roce 1998 vyhlášen přírodní rezervací. Rybník je od svého založení v 16. století využíván především k chovu ryb, ale je i významnou ornitologickou lokalitou. Na toku Žehrovky jsou i další rybníky např. Dolský rybník, Nebákov), na jejím přítoku Jordánka pak např. rybníky Věžák, Krčák, Vidlák či Rokytnický rybník.
|
|
| Umělá skalní obydlí příkladem skalních obydlí jsou Drábské světničky v západní části CHKO Český ráj. V oblasti Příhrazské vrchoviny se původně nacházelo šest středověkých hradů. Kromě nejlépe dochovaného hradu Valečov se z ostatních zachovaly většinou jen tesané světničky v pískovci bývalých hradů jako Klamorna, Hynšta nebo Drábské světničky. Drábské světničky byly vybudovány na izolovaných pískovcových blocích o výšce kolem 15 metrů. Zachováno 18 světniček skalního hradu založeného ve druhé polovině 13. stol., jedná se o tesané místností různých funkcí, zbytky pěti chodeb a tesané kapsy, ve kterých byly zasazeny dřevěné stavby. Dominantou byla mohutná věž chránící vstup po padacím mostě. Nejvýznamnějším objektem je světnice s tesaným oltářem (objevená roku 1921). |
|
| Těžební prostory - pro Jičínskou pahorkatinu je typická těžba štěrkopísků, stavebního kamene a cihlářských surovin. Mezi největší patří dobývací prostor Střeleč(mezi Mladějovem a Újezdem pod Troskami), kde se těží sklářské písky. |
|
| Literatura |
- Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol. (2002): Královéhradecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek V. Praha, Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum, 410 s.
|
- Mrkáček, Z. (2006). Český ráj: Rybník Žabakor. Časopis Krkonoše, č. 4.
|
|
| Odkazy: |
|
|
