Dokumentačním bodem je hradba skalních stěn v bezejmenné rokli 240 m jižně od Hradčanské vyhlídky. Kolmé stěny dosahují v průměru výšky 8,5 – 11,5 m. Povrch stěn je pokryt voštinami a dalšími mikroformami selektivního zvětrávání. Stěnou probíhají vertikální pukliny, podél nichž dochází k erozi horniny. Skalní povrch je silně rozrušen procesy zvětrávání podél vrstevních ploch. Vznikají tak rozličné lišty, převisy, skalní dutiny (až 75 cm hluboké) a výklenky. K erozi dochází u samotné paty útvaru, kdy je skála odvětrána až do hloubky 1,2 m. Další výrazná poruchová linie prochází horizontálně ve výšce 2 m nad patou skály. Měkký pískovec podlehl erozi a vznikly zde dutiny, které se postupně spojily v rozsáhlé až 5,6 m dlouhé výklenky.