Dokumentačním bodem je místo, kudy je možné sestoupit ze skalní hradby do rokle. Původní skalní hradba zde byla zcela rozrušena. Jejím pozůstatkem je 2,4 m vysoký skalní útvar. Z hradby se uvolňovaly jednotlivé bloky, které nalezneme na svahu nebo až pod ním. Na pravé straně je vyvinut zajímavý převis. Pod 60 cm mohutnou a odolnou vrstvou došlo vlivem selektivního zvětrávání k vyvětrání a erozi vrstvy až do hloubky 50 cm. Takový projev kvádrovité odlučnosti (hrana převisu je uložena zcela horizontálně k povrchu) nebyl na jiném místě v Hradčanských stěnách pozorován. Na povrchu skal jsou velmi dobře vytvořena celá voštinová pole. Stěny jsou rozčleněny také četnými dutinami a výklenky.