Wigierski Park Narodowy (Wigerský národní park) (BOREJSZO, 2003)

Seznámení s parkem

Wigerský národní park vznikl 1.ledna 1989. Leží v oblasti Suwałek, v severní části vojvodství Podlasie. Jezero Wigry – jedno z největších a nejhlubších polských jezer a také kamaldulský klášterní komplex, to jsou jedny z hlavních lákadel pro desítky tisíc turistů, které zde ročně zavítají.

Wigerský národní park. Vzdálenost Krzywe-Sametki je 16,25 km (CYRUL, 2003)

 Geografické charakteristiky

Wigerký národní park leží na severním okraji Augustovského pralesa (Puszcza Augustowska), největšího uceleného lesního komplexu nížinné Evropy, který spolu s lesy na území Litvy a Běloruska pokrývá asi 300 tisíc hektarů. Téměř celé území WPN leží v povodí řeky Czarna Hańcza a pouze malá část, ležící u jižní hranice parku u obce Monkinie, je odvodňována do jezera Blizno, ze kterého tečou vody přes řeku Bliznu do Rozpudy a poté do Netty, Biebrzy a dále Narwí do Wisły. Czarna Hańcza je přítokem Niemna. Rozloha WPN je 15 085, 49 ha. Lesy tvoří skoro 9 460 ha (62,7 % rozlohy), vody 2 907 ha (19,3 %), orná půda 1 682 ha (11,1 %), louky a pastviny 536 ha (3,6 %), silnice, zastavěné plochy a ostatní 3,3 %. Plochy, které vlastní stát (12 385 ha, čili 82,1 %) jsou chráněny buď přísně (280 ha) nebo částečně (12 005 ha), ostatní plochy, hlavně soukromé pozemky, podléhají pouze ochraně krajiny. Ochranu jezera Wigry realizují služby zvláštního vodního obvodu Wigry. Sídlo správy národního parku se nachází v obci Krzywe, 5 km od centra Suwałek, u silnice Suwałki – Sejny.

Z hlediska klimatického je toto území pod silným vlivem kontinentálního klimatu. Z toho důvodu v této oblasti vládnou nejdrsnější klimatické podmínky v Polsku. Zima začíná v třetí dekádě listopadu a trvá do poloviny dubna. Průměrná teplota v zimě činí -6,7 až -2,7 °C. Jaro začíná v polovině dubna a trvá asi 2 měsíce. Průměrná teplota v tomto období je asi 5°C v dubnu a asi 16°C v červnu. Léto začíná v polovině června a trvá do třetí dekády srpna. V létě je průměrná teplota 16-18°C. Podzim trvá 3 měsíce a teplota padá na průměrných 6°C. Průměrná roční teplota měřená v letech 1971 – 1996 byla 5,3°C. Zastínění území WPN od severu a severozápadu Szeskou vysočinou způsobuje srážkový stín, který zde významně snižuje množství atmosférických srážek. Průměrný roční úhrn srážek v letech 1971-1996 byl 593 mm a v posledních letech se pohybuje mezi 442-743 mm. Nejbohatší srážky jsou v létě (měsíčně okolo 80 mm) a nejmenší v zimě (méně než 30 mm). Srážky v letním období představují 63 % celoročních srážek. První sněhová pokrývka se zde může objevit již v třetí dekádě listopadu a mizí koncem první dekády v dubnu.

Na území národního parku se nachází 42 přírodních vodních ploch, které mají v součtu rozlohu 28 km2. Největší, nejhlubší a nejatraktivnější pro většinu turistů je jezero Wigry. Má členité břehy, ostrovy, zátoky, hlubiny i mělčiny. Wigry tvoří spolu s okolními jezery systém vodních ekosystémů. Jezera se od sebe liší chemickými i fyzikálními vlastnostmi vody. Tyto faktory mají vliv na druhovou pestrost vodních organismů, ať už jde o vegetaci, plankton nebo ryby. Rozdílnost produktivity vodních ploch je značná (jezera mezotrofní, eutrofní a silně eutrofní). Zvláštní skupinu tvoří malá dystrofní jezera, lidově nazývaná suchary. Největší řekou v WPN je Czarna Hańcza, tekoucí do jezera Wigry, o průtoku 1,4 m3/s a odvádějící vodu z plochy 170 km2. Mnohem méně vody přináší do jezera řeka Piertanka, která ústí do zátoky Zadworze. Z jezera Wigry vytéká pouze Czarna Hańcza. Fragmenty údolí řek Wiatrołuża, Maniówka, Czarna Hańcza i Kamionka byly zahrnuty pod přísnou ochranu, protože nenesou známky lidské činnosti.

Wigry s klášterem (http://www.ga.com.pl/)

 Rostliny

Výzkum flóry cévnatých rostlin WPN ještě nebyl úplně dokončen, přesto však již bylo popsáno 998 druhů, patřících do 100 rodů. Zvláštní pozornost zasluhují ohrožené a také vzácné druhy. Na území WPN jich roste 52 druhů, včetně jednoho druhu – kokotice hubilen, který je v Polsku považován za vyhynutý. Většinu rostlin tvoří druhy původní. Ve flóře parku se vyskytují i druhy cizí, z nichž část může představovat ohrožení pro původní společenstva. K expanzivním druhům patří: javor jasanolistý, střemcha pozdní, dub červený, netýkavka žláznatá, netýkavka malokvětá a křídlatka japonská. V dosavadních výzkumech zde bylo popsáno 112 různých rostlinných společenstev. Dominují stanoviště lesní, smíšené bory, méně se vyskytují olšiny a smíšené lesy s jasanem a olší. Na nelesních plochách dominují louky a pastviny s teplomilnými elementy a podmáčené louky, přetvářené člověkem. Botanicky hodnotná stanoviště jsou extenzivně využívané louky, na kterých rostou vzácné druhy, např. ostřice. Charakteristická jsou rašeliniště vázaná na dystrofní jezera. Můžeme tu objevit vzácné a ohrožené druhy, např.: klikva maloplodá, měkkyně bahenní, rosnatka anglická. Houby jsou skupinou velmi málo poznanou. Bylo nalezeno 273 druhů, z toho je 54 chráněných. K nejzajímavějším patří: provazovka srstnatá, Usnea subfloridana, Bryoria subcana a Hypotrachyna revoluta.

Lesy pokrývají více než 62% rozlohy parku a jsou různého věku i struktury. Téměř polovina zalesněného území jsou lesy smíšené a na 28% rostou bory. Lesy severní části parku jsou na rozdíl od těch jižních v přirozenějším stavu. Degradované lesy rostou hlavně na jihu. Zde byly v minulosti sázeny borovice všude tam, kde to bylo možné, bez ohledu na to, že to nebylo vhodné. Horní patro nejčastějších lesních porostů tvoří borovice a smrk s příměsí dubu, místy břízy. Doplňkově rostou osiky, lípy a habry. Nižší patro tvoří převážně smrk a dub. Při zemi roste např. černý bez, jabloň, hloh, kalina a další.

 Živočichové

Fauna parku je bohatá a tvoří ji druhy, které jsou charakteristické pro tuto část Polska. Na základě dat z Polské červené knihy zvířat je možné zjistit, že zde v 17. a 18. století vyhynul tarpan, zubr, medvěd hnědý a v 20. století norek evropský a želva bahenní. Některé druhy dříve početné postupně snižovaly svoji početnost a dnes jsou vzácné. Patří k nim např. rys ostrovid, vlk obecný, výr velký, a několik jiných dravých ptáků, tetřev hlušec, čáp černý a pstruh obecný. K navrátilcům patří bobr evropský a kormorán velký. Prozatímní výzkumy ve WPN prokázaly přítomnost 1700 druhů zvířat (289 je chráněno). Bezobratlých je chráněno 45 druh, což představuje více než 40% všech chráněných bezobratlých v Polsku. Nejvíce chráněných druhů reprezentuje hmyz, protože je chráněno až 40 druhů. Na území národního parku byl potvrzen výskyt 297 druhů obratlovců – 32 druhů ryb, 12 druhů obojživelníků, 5 druhů plazů, 202 druhů ptáků a 46 druhů savců.

 Turistika

Park je zpřístupněn pro různorodé druhy turistiky. Bylo vyznačeno 190 km pěších a cyklistických stezek a také tras pro vodní turistiku. Zpřístupněné vodní plochy můžeme navštívit na kajaku, veslici, kánoi nebo na jiném plavidle bez spalovacího motoru. Vodní plochy zpřístupněné vodní turistice jsou: Wigry, Pierty, Omułówek, Mulaczysko, Leszczewek, Postaw a řeka Czarna Hańcza za obcí Wigry směrem po proudu. Vodáci nesmí vplouvat do rákosin, ničit vodní vegetaci, plašit zvířata a v některých místech také vjíždět na vyznačené vodní plochy se speciálním významem pro vodní ptáky. Vodní turistická sezóna trvá od 1.června do zamrznutí vodních ploch. V období bez ledu pluje po vyznačené trase výletní loď pro 25 osob. Pro potřeby rostoucího turistického ruchu byly vyznačeny i 4 naučné stezky – les, obojživelníci, jezera a „suchary“. Jsou zde 4 tábořiště a jedna pláž (Krzywe) na území správy parku a 11 tábořišť jiných vlastníků.

Významná místa

Bryzgiel

Na území této obce jsou dobře vidět poledovcové terénní útvary. Z vysokého břehu Wiger můžeme vidět ostrovy Ordów (8,5 ha) a Ostrów (38,8 ha), které jsou morénami vzniklými při posledním zalednění. Ostrovy leží ve výšce 146 m n.m. Krásu jim dodávají strmé břehy a les, který je porůstá. Krásná výhled umocňují jasné barvy mělčin tmavozelené tóny hlubin. Jižně od jezera Wigry ji terén plochý. Název obce Bryzgiel pochází od rodu sběračů smůly Bryzglů z Tobołowa. Dobrý výhled na jezero je z vyhlídky na západním okraji obce. Někteří místní obyvatelé přijímají rekreanty na nocleh, někteří dokonce i se stravou.

Cimochwizna

První zmínka o této obci pochází z r. 1715. Již r. 1880 byla označována jako letovisko. Už tehdy to bylo oblíbené výletní místo obyvatel Suwałk. Velkým lákadlem je lokalizace obce u vysokého břehu jezera Wigry s rozlehlým výhledem na jeho severní část. Vesnice leží u lesa a má také kvalitní možnosti pro rybáře. V blízkosti obce se nachází nejvyšší bod parku (182,8 m n.m.) Nad blízkou Hańczanskou zátokou je často možné spatřit kroužící orly mořské. V parku pravidelně hnízdí 1 pár a vyvádí mladé, což nastává obvykle v 1. polovině července. V obci je tábořiště.

Czerwony Krzyż

Vesnice nad Krzyżanskou zátokou jezera Wigry vznikla v 18. století. Název dostala od modřínového kříže, stojícího do roku 1726 u cesty do Wysokého Mostu. V roce 1944 byla obec zlikvidována nacisty za pomoc oddílům národní armády. Tragické osudy obyvatel připomíná památník stojící na křižovatce silnic a kříž vztyčený v roce 1994 na vysokém břehu Krzyżanskou zátokou. Ve vsi se nachází budovy stájí, zajímavý příklad dřívějšího stavebnictví, využívající přírodní materiály – dřevo a kámen. V blízkosti vesnice leží přísně chráněná oblast Suche Bagno – největší rašeliniště WPN s bahenním borem.

Dębowo

Obec v severní části ochranné zóny parku. Roste zde stará borovice lesní (přírodní památka) vysoká 20 m a s obvodem 3,7 m. Vzhled stromu poukazuje na to, že od začátku rostl na volném prostranství – koruna je rozložitá a celý strom není příliš vysoký. Je to jistě nejkrásnější volně stojící borovice v parku. Zachovala se zde také typická vesnická architektura.

Údolí Czarnej Hańczy

Od hranice WPN v obci Sobolewo po ústí řeky do jezera Wigry Czarna Hańcza silně meandruje a teče širokým bahnitým údolím, které je téměř celé přísně chráněno. Střední částí údolí vede dřevěný chodník na trase zelené stezky. Počáteční úsek stezky vede přes olšinu, kolem jezer. Vyskytují se tu také různé typy rašelinišť. Chodník vede dále přes slepá ramena řeky, která v letním období zarůstají vegetací. Celé údolí je místem výskytu losů. Občas, zejména v zimě, se zde vyskytují také vlci. Po přechodu na pravý břeh řeky se ocitáme na vzácném území – ve smíšeném bahenním boru.

Gałęziste

Čarokrásná louka uprostřed lesa s nevelkými jezery Samle Małe (1 ha), Samle Duże (2,2 ha) a Gałęziste (3,9 ha). Na suchých loukách porůstajících pahorky, najdeme dobrá místa na delší odpočinek. Z jezírek vytéká řeka Samlanka, tekoucí do jezera Pierty. Nad jejími břehy můžeme vidět jeden z největších polských mechů drábník stromkovitý. Na suchých místech roste jednokvítek velekvětý.

Gawrychruda

Před rokem 1668 tu byla hornická osada. Tenkrát se nazývala Ruda na Hrudzie. Mezi jezerem Wigry a jezerem Staw stál vodní mlýn. V současné době je tu centrum zarybňování polského rybářského svazu. Mezi zátokou Wigierki jezera Wigry a jezerem Okrągłe stojí vyhlídková věž. Dnes jde o letovisko - důležité turistické centrum. Je tu bar, obchod, půjčovna vodáckého vybavení a tábořiště.

Jezera

Długie, Muliczne a Okrągłe. Skupina vzájemně propojených jezer na západní straně parku převážně obklopená lesy a rašeliništi. Jezero Długie má rozlohu 80 ha a 2 malé ostrůvky. Jeden z ostrovů a jihozápadní břeh jezera často navštěvují kormoráni. V různých letech tu přebývá od jara do podzimu 200-600 ptáků. V místech, kde se zdržují jsou pozorovány změny ve vegetaci, působené jejich agresivním trusem. Kormoráni v parku zatím nezahnízdili, pozorovaní ptáci jsou jedinci migrující. Jezero Muliczne (25,6 ha), které má v severní části vysoké břehy, je dobře viditelné ze zelené turistické stezky. Jezero Okrągłe (14,3 ha) je bezprostředně spojeno s jezerem Wigry stružkou Dłużankou. Tato říčka odvádí přebytečnou vodu z komplexu těchto tří jezer. Řeka a jezerní břehy jsou porostlé leknínem bělostným a stulíkem žlutým. Všechna tři jezera jsou přísně chráněná a proto vyloučená z turistiky a rybářství.

Jezero Pierty

Druhá největší vodní plocha národního parku (228,2 ha). Jeho název pochází pravděpodobně z litevského slova pirtis – lázeň. Má jeden malý ostrůvek s přiléhavým názvem Ostrówek (0,3 ha). Pierty je jezero eutrofické. Žije v něm 18 druhů ryb. Střední hloubka je 10,4 m a maximální – 38 m. Jezero je dostupné pro rybáře a vodáky.

Jezero Wigry

Největší jezero národního parku o rozloze vodní hladiny 2118,3 ha a rozloze ostrovů 68,4 ha. Jezero má velmi dlouhou (72 km) břehovou linii a členité dno. Název jezera pochází z litevštiny (wingrys – zákruty), což přesně popisuje charakter tohoto jezera. Je to jezero nezvyklé, různorodé. Ukrývá v sobě mnohá tajemství. Je zajímavé také bohatou vodní vegetací.

Jezero Wigry (http://www.wrotapodlasia.pl)

Wigerský klášter

Na poloostrově, který sahá dalekou do ostrova Wigry, stojí kamaldulský klášterní komplex. Patří k nejcennějším a nejkrásnějším památkám okolí Suwałek. První zmínka o tomto místě pochází z roku 1418. Od 15. století tu byl myslivecký dvůr polských králů a litevských knížat. Toto místo v roce 1667 věnoval král Jan Kazimír kamaldulům, kteří bydleli ve vlastnoručně vyrobených dřevěných domech a klášteře. V roce 1971 všechny objekty shořely. V letech 1694-1745 postavili kamenný kostel a klášter s domky, ve kterých bydleli kamadulové. Postavili také budovy, využívané civilními osobami, např. Královský dům a různé hospodářské budovy, včetně pivovaru, cihelny a kovárny. V 18. století spravoval majetek v okruhu 50 km. Po třetím dělení Polska (1796) pruská vláda zkonfiskovala kamadulský majetek a v roce 1800 vystěhovala kamaduly z kláštera do Vidlan u Warszawy. První práce spojené s rekonstrukcí po škodách způsobených 1. světovou válkou probíhaly v letech 1922-1929. Rekonstrukce po škodách 2. světové války začaly v roce 1958 a trvají prakticky dodnes, ale nejdůležitější budovy již byly opraveny. Kamadulský klášterní komplex dnes tvoří tyto budovy: kostel, Královský dům, Kancléřská kaple, Furtianův dům, fara, 10 horních a 7 dolních budov, hodinová věž, schodová věž a zahradní věž. Od roku 1979 tu sídlí i dům tvůrčí práce při Ministerstvu kultury a umění. 9. a 10. 6. 1999 se zde ubytoval i papež Jan Paweł II. Místnosti, které byly připraveny speciálně k této příležitosti, jsou dnes dostupné veřejnosti k prohlídce. U kláštera se nachází přístaviště nigerské výletní lodi.

Klášter ve Wigrách (http://www.ga.com.pl)

Lesní železnice

V jižní části WPN, vede úzkorozchodná trať (600mm). Zprovoznili ji Němci za 1.světové války k dopravě dřeva z Augustovského pralesa do pily v Płociczně. V meziválečném období byla železnice rozebrána. Tehdy byly ale postaveny trasy do Zely o délce 36 km s odbočkami do obcí Maćkowa ruda a Głęboki Brod. V období německé okupace bylo kolejiště zmodernizováno a opět využíváno k hromadné přepravě dřeva. Transport dřeva byl ukončen v roce 1989 a byly zahájeny opět likvidační práce. Byly rozebrány všechny větve, zbyl pouze 22 km dlouhý úsek, který byl zapsán na seznam kulturních památek. Na mnoha místech je kolejiště zdevastováno a zarůstá vegetací. Nyní probíhají snahy o opětovné zprovoznění pro turisty.

Krusznik

V oblasti Krusznik se nachází největší zalesněná plocha tohoto národního parku. Na rozloze asi 250 ha tu rostou borovice ve věku do 150 let. Rostou tu i různé typy smíšeného lesa. Pod starými borovicemi vyrostly husté podrosty listnatých stromů. Tyto lesy můžeme obdivovat i ze silnice Brzygiel-Tobołowo a z červené turistické stezky na úseku Krusznik-Monkinie. Jižní okraj jezera Wigry tvoří společně s místními lesy v této oblasti nádhernou přírodní scenérii.

Krzywe

Tady se nachází správa Nigerského národního parku – informační centrum pro turisty, přírodovědná expozice a střežené parkoviště. V blízkosti správy parku vznikly i dvě naučné stezky – Les a „Suchary“. V katastru obce Krzywe rostou ty nejstarší stromy WPN. Některé borovice jsou starší než 200 let a ta pravděpodobně nejstarší „oslavila“ v roce 2004 260 let. Rostou tu i zajímavé byliny, například lilie zlatohlavá a podbílek šupinatý. Na trase stezky Les se nachází i zajímavé archeologické naleziště z konce doby kamenné. Stojí tu i replika přístřešku, v jakých žili tehdejší lovci sobů. Velkou atrakcí jsou lesní jezera, tzv. suchary. Nejbližší takové jezero (Suchar I) můžeme spatřit už na naučné stezce Les. Jiné pak na stezce Suchary. Jednou z atrakcí na této stezce je přechod mokrého rašeliniště u Sucharu III přes dřevěnou lávku. Aniž bychom scházeli ze stezky, můžeme zahlédnout dva druhy masožravých rostlin – rosnatku anglickou a rosnatku okrouhlolistou. Na trase obou stezek můžeme zahlédnout stopy činnosti bobrů: jejich požery, pokácené stromy a kanály.

Leszczewek, Leszczewo

V katastrech těchto obcí se nachází území, kde se v době ledové díky z ledovce oddělily velké ledové pláty, známé jako mrtvý led. Díky jejich tání vznikl různorodý terén. Je to zajímavý louko-bažinný komplex, charakteristický vodními plochami, ostřicovými loukami apod. Nejcennějším objektem je tu řezan milostný, který zarůstá místní jezero. Na vlhkých loukách se můžeme setkat s čejkou chocholatou nebo s kolihou velkou. Najdeme zde také objekty lidové architektury. V Leszczewě je kromě starých domů nejzajímavější je dřevěná chalupa č.5 z dvacátých let 20. století. V Leszczewku se zachovaly tradiční chalupy ve statcích č. 1 a 32. Zachovaly se i hospodářské hliněné budovy. W Leszczewě, poblíž obce Stary Folwark, najdeme vyhlídkovou věž. Je z ní rozsáhlý výhled na severní část jezera Wigry, tzv. Plos Wigierski. V roce 1999 bylo na jižním okraji obce Leszczewo objeveno místo, kde se na začátku 18. století pálilo vápno. Fungovalo tu několik pecí.

Lipowe

Lesní osada mezi Czerwonym Krzyżem a Sernetkami, tvořená převážně z budov postavených v 60. letech 20.století. Lesy ochranné zóny bezprostředně sousedí s Augustovským pralesem a proto je to místo, kde můžeme nejsnadněji spatřit vlky, pro které je jižní a jihovýchodní část WPN částí jejich velkého teritoria. V této osadě se nachází pamětní místo událostí z roku 1943.

Mikołajewo

V blízké zátoky Cieszkinajki je krásný výhled na střední a severní část jezera Wigry. U silnice Czerwony Krzyż-Maćkowa Ruda se nachází zóna přísné ochrany. Cílem ochrany je tu snaha o přirozenou regeneraci smíšeného boru. Rostou tu stromy ve věku 18 až 146 let. U zátoky Wygorzele se nachází lokalita Piaski. Tato krásná zátoka má mírně se svažující písčité dno, vhodné ke koupání. Na pilířích po již neexistujícím můstku posedávají kormoráni, rybáci a volavky.

Płociczno

Vesnice leží v jihozápadním okraji parku, vznikla na místě dřívější kamadulské smolárny. U silnice na Gawrychrudy se nachází malé Černé jezero. Toto jezero je velmi zajímavé. V létě je v něm voda chladnější než v jezeře Wigry, v zimě zase teplejší. To vede k výskytu typické flory i fauny. Za první světové války zde Němci postavili pilu, která funguje dodnes. Na okraji obce, u silnice do Bryzgla stojí dřevěná hájovna – zajímavý příklad tehdejšího dřevěného stavebnictví. V Płocizně je půjčovna kol, jezdecké centrum, bary, obchody a pošta. Jezdí sem autobus městské dopravy ze Suwałk.

Powały

Jde o část ochranné zóny parku a leží na jihozápad od jezera Wigry. Toto místo výrazně přetvořil ledovec. Když se pohybujeme okolními lesy spatříme jejich mladou strukturu. Ta vznikla, kde se vyskytovaly smrkové lesy, později zničené za kůrovcové kalamity v letech 1993-1996. Na jižním břehu jezera Wigry stojí hájovna se stejným názvem jako celá oblast – Powały. Je to dobré místo na odpočinek při našem výletě. Jsou tu zastřešené lavičky. Z břehu jezera je hezký výhled na zátoku Wigierki. Je sem zákaz vjezdu automobilů, ten můžeme ponechat na parkovišti u silnice. Blízko parkoviště se nachází dávná „binduga“, čili místo splavování dříví. Dřevo z lesa putovalo lesní železnicí a poté plaveno do zátoky Wigierki. Takto dřevo putovalo před tím než skončilo na pile.

Rosochaty Róg

Východní břeh jezera Wigry mezi jezerem a linií zástavby obce Rosochaty Róg, to je rozsáhlá terénní sníženina. Najdeme zde zajímavý lesní a luční komplex. Z vysokých jezerních břehů se nám naskýtá široký výhled na jezero a klášterní komplex. Obec byla založena v roce 1845. V této vesnice najdeme také některé architektonicky zajímavé lidové objekty. Najdeme tu také soukromé tábořiště a přístaviště rybářských loděk.

 Řeka Czarna Hańcza

Czarna Hańcza je významnou řekou této oblasti. Prameny leží v morénové vysočině, blízko jezera Jegliniczki. Horní tok řeky, až po ústí do jezera Wigry, je typický velkým spádem, typickým pro horské toky. Do jezera v téká v Hańczanské zátoce a zpět z něj vytéká u paty klášterního poloostrova a to už jako typická nížinná řeka. Czarna Hańcza již léta představuje jednu z nejkrásnějších vodáckých řek v Polsku. Cesta začíná v obci Stary Folwark, ale můžeme vyplout také z Bryzgla nebo Gawrychrudy. Vodáci, kteří vyplouvají z jezera Wigry ve směru na Augustów se můžou seznámit s hodnotami (přírodními a kulturními) okolních břehů. Na trase najdeme mnoho tábořišť.

Řeka Czarna Hańcza (http://upload.wikimedia.org)

Řeka Kamionka

Je to řeka, spojující jezero Kolene (ze skupiny hucianských jezer) s jezerem Pierty. Některé úseky této řeky připomínají spíše horskou bystřinu, kde řeka teče kamenitým korytem. Bobři však vytvářejí místy mnohem hlubší vodu. Řeka v některých úsecích teče průrvou, hlubokou 10-15 m. Kamionka teče přísně chráněným územím a není přístupná turistům. Turistické stezky ale dvakrát protínají koryto řeky. V okolí roste vzácná flora a žije vzácný hmyz.

Řeka Wiatrołuża

Vytéká z rašelinišť, severovýchodně od obce Kaletnik. V národním parku teče údolím, širokým od několika do 200 m a zarývající se do terénu až do hloubky 30 m. Atraktivní vyhlídkové místo je na okraji údolí, před vesnicí Lipniak. Směrovníky nás vedou od parkoviště u silnice Lipniak-Kaletnik. Řeka se vlévá do jezera Pierty.

Samle I a Samle II

První zmínka o tomto místě pochází z roku 1665 a týká se osady Samle Wielkie. Pravděpodobně koncem 19. století zde vznikly 2 lesní osady. V obou osadách stojí hájovny, pocházející z meziválečného období. Nedaleko hájovny Samle I roste památný dub. Výskyt starých dubů svědčí o jejich početném zastoupení v minulosti. Do konce 17. století porůstaly severní část současného WPN převážně listnaté lesy, jejichž hlavní složkou byl dub. Z důvodu umělých výsadeb začaly převažovat druhy jehličnaté – borovice a smrk. Rostly rychleji a pro jejich dřevo bylo lepší využití. Dnes se správa parku snaží znovu zvýšit podíl listnatých stromů, hlavně dubu, habru, lípy a jasanu. K silnici spojující hájovnu Samle II s takzvaným Piotrowianským hostincem přiléhají lesy aktivní ochrany „Wądołek II“ o rozloze 10,37 ha. Cílem ochrany je vytvoření nárazníkové zóny pro jezírko Wądołek a umožnění přirozené regenerace lesa.

Sernetki

Vesnice ležící na jižním okraji parku. Okolí Sernetek není tak monotónní jako zbytek krajiny v této oblasti Augustowského pralesa. Najdeme zde např. čelní morény, které vznikly již v ranném stádiu doby ledové. V blízkosti hranice parku se rozprostírají louky, na kterých roste množství vzácných rostlin, např. vstavače. Sernetki byly založeny v 2. polovině 18. století. V obci jsou zajímavé nevelké domky – jsou to sušárny tabáku, často pěstovaného místními zemědělci.  

Słupie

Osada zmiňovaná již v roce 1745. Název vesnice pravděpodobně pochází od úseku cesty probíhající mezi jezerem Długie a Wigry. Cesta vedla podmáčenými terény a vybudovaná na dřevěných pilířích. Spolu s okolními vesničkami Biała a Wasilczyki, bylo Słupie v letech 1900 až 1905 zlikvidováno a přesídleno na západ od Suwałk. Pravděpodobnou příčinou přesídlení těchto obcí byly velmi těžké životní podmínky, zejména nedostatek půdy vhodné pro hospodaření. Dnes území tehdejších vesnic zarostlo lesem. Na břehu jezera Wigry funguje sezónní centrum přírodního vzdělávání. Centrum organizuje terénní hodiny z ekologie a ochrany přírody.  

Stary Folwark

Obec byla založena roku 1770 kamaduly v místě dřívějšího panského dvorce. Mezi původními domky v nedávné době vyrostly nové domy a rekreační stavení. Nejstarší budovou je dřevěná turistická chata PTTK, postavená v letech 1928 – 1929. Je to první turistická chata v celé oblasti Suwałk. Chata stojí vedle patrového výletního domu PTTK, užívaného od roku 1937. Mezi nejdůležitější objekty starého Folwarku patří budova dřívější hydrobiologické stanice. Nyní se správa parku snaží o rekonstrukci tohoto objektu a otevření muzea. Stary Folwark je turistickým centrem národního parku. Jsou tu již vzpomínané chaty PTTK, tábořiště, penziony, obchody, koupaliště, půjčovna vodáckého vybavení a přístav pro výletní lodě. Je to také místo, odkud vyplouvají vodáci splavující řeku Czarna Hańcza.   

Studziany Las

Obec ležící nad řekou Czarna Hańcza v jihovýchodní části ochranné zóny parku, která vznikla před rokem 1745. Do roku 1955 tu bylo významné hrnčířské centrum, známé výrobou oválných nádob, sloužících ke smažení a pečení. Stojí tu několik velmi cenných dřevěných chalup z meziválečného období. Na břehu řeky stojí nevelké roubené domky. Jsou to lázně, dodnes využívané místními obyvateli.

Suchary

Tímto termínem se označují malé lesní vodní plochy. Slovo suchý v tomto případě označuje jezero pusté, bez ryb, stejně tak suché proto, že jsou kolem nich suché, mrtvé stromy. Na území WPN se vyskytuje 17 typů sucharů – vodních nádrží bez přítoků a odtoků s hnědou, hnijící vodou. PH těchto jezer je silně kyselé. Jezera jsou obklopena rašeliništi. V sucharech neroste ponořená vodní vegetace, nalezneme tu pouze druhy, které se drží u vodní hladiny. Voda v sucharech se velmi slabě promíchává, proto jsou velké rozdíly ve vlastnostech vody v různé hloubce. Tato jezera si můžeme prohlédnout z chodníku naučné stezky Suchary.  

Tartak

Obec ležící na jihozápadním břehu jezera Pierty, na rozlehlé vyvýšenině 30 m nad hladinou jezera. Na břehu jezera stojí vyhlídková věž. Mezi jezery Omułówek a Wigry stojí od roku 1928 budova rybí líhně. Je to důležitý objekt k udržení a obnově stavů některých druhů ryb. Před budovou stojí informační tabule se schématem fungování líhně. Z hygienických důvodů není objekt přístupný veřejnosti. V Tartaku funguje soukromé tábořiště.

Zakąty

V blízkosti obce se nachází jezero Widne. Vesnice byla založena okolo roku 1850. V  současné době jde o nevelkou osadu. Za vsí najdeme tábořiště pro stany a karavany Jastrzęby vzniklého v místě zaniklé kolonie Jasrzębno. Odtud se otvírá fascinující výhled na jezero Wigry.

Kontakty:

Wigierski Park Narodowy
Krzywe 82, 16-400 Suwałki
tel.(+48) (0)87 563 25 40, wigry_pn@su.onet.pl


Zajímavé odkazy:

Oficiální web parku: http://www.wigry.win.pl/
Wikipedie: http://pl.wikipedia.org/wiki/Wigierski_Park_Narodowy
Mazury INFO: http://mazury.info.pl/atrakcje/wigierski-park/
Wigry: http://www.wigry.net.pl/
 

 
© Copyright 2007 Jaroslav Zámečník. All Rights Reserved.  myfreetemplates.com