Krakow

• Poloha: jižní Polsko, údolí řeky Visly
• Počet obyvatel: 758 000 tisíc (3. místo za Varšavou a Lodží)
• Rozloha: 326,8 km ²
• Hustota zalidnění: 2 318 obyv./km ²
• Status: hlavní město vojvodství (Malopolské vojvodství)
• Samosprávný orgán: Městská rada
• Zeměpisné souřadnice: 50^°4^' s.š., 19^°57^' v.d.
• Kultura: 3000 památkových objektů, 11 vysokých škol, Polská akademie věd, Státní filharmonie, 14 divadel (v roce 2000 byl Krakov zvolen Evropským městem kultury)

Krakov (Kraków) je hlavní město Malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické oblasti Malopolska. Má zhruba 758 tisíc obyvatel (třetí největší polské město). Rozloha města činí 326,8 km ². Krakov leží na polské národní řece Visle (polsky Wisła), v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandoměřskou kotlinu s kotlinou Osvětimskou. Město se nachází necelých sto kilometrů od hranic s Českou republikou.

Historie města

Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka, který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravděpodobně však jména pochází od Keltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů. Tehdy by název zněl Carragh nebo obdobně. V českých legendách se také vyskytuje postava knížete Kroka.

Nejstarší část města se nachází na opevněném Wawelském návrší. Bylo to jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém státě Vislanů. Oblast Vislanů po jistou dobu ovládala Velkomoravská říše. Někdy v roce 990 se Krakov stává součástí Polska. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966. Od roku 1000 se v Krakově nacházelo biskupství a roku 1038, za vlády Kazimíra Obnovitele se stal polským hlavním městem.

V období rozpadu země na jednotlivé úděly (polsky rozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního hlavního knížete (książę senior). Tatarské nájezdy v letech 1241-1242 takřka naprosto město zničily. Začala obnova Krakova a kníže Boleslav Nesmělý, jeho matka Grzymisława a manželka bl. Kunhuta dali 5. června 1257 městu lokátorská práva podle magdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o: osvobození měšťanů od daní na období 6 let, osvobození měšťanů od cel na 10 let, dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzyńca do Mogiły, dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť, dával fojtům právo na věčné osvobození od cel, dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny.

Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu.

V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokýtka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé úděly. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů. Ve 14. století vznikla na předměstí Krakova dvě další města: na jihu Kazimierz (1335) a na severu Kleparz (1366).

Krakov se jako hlavní město jedné z evropských mocností v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru - architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním stylu. V roce 1364 byla založena univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta). Pěknou tvář dostal Rynek. Za vlády Zygmunta Augusta (polovina 16. století) měl Krakov asi 30 tisíc obyvatel.

Po polsko-litevské unii a vzniku Republiky dvou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu.Volby monarchů se konaly ve Varšavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně král Zygmunt III. Vasa v roce 1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala korunovačním místem polských králů.

Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek Krakova. Válečné ztráty silně poškodily pozici města a zbrzdily jeho rozvoj. Poprvé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské "potopy". V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.

Po třetím dělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech 1809-1815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 1815-1846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města, které stále tkvělo ve středověku. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop, na jehož místě vznikl park nazvaný Planty. Po "krakovské revoluci" v roce 1846 byl opět začleněn do Rakouska, kde zůstal až do roku 1918, kdy se ocitl v nezávislém polském státě. V roce 1850 zničil velký požár téměř půl města.

V letech 1939-1945 byl hlavním městem tzv. Generálního gouvernementu, což byla správní jednotka "zbytkového" Polska obsazeného Německem (některé části Polska byly včleněny do Třetí říše). V roce 1951 bylo ke Krakovu připojeno socialistické město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce 1949 na území vesnic Mogiła, Pleszów a Krzesławice).

Krakovské čtvrti

Stare Miasto, Dębniki, Kazimierz, Krowodrza, Nowa Huta, Podgórze, Zwierzyniec, Wola Justowska

Zajímavá místa

Krakov je jedním z nejdůležitějších polských turistických center s cennými památkami z různých epoch. V Krakově se nachází více než 6 tisíc historických objektů.

Hlavní náměstí (Rynek Glówny)

Ulice Starého města zůstaly zachovány od třináctého století. Sbíhají se na centrálním náměstí zvaném Rynek Glówny, které má rozlohu 200 x 200 metrů a je tak jedním z největších v Evropě. Celému prostranství vévodí Sukiennice, sto metrů dlouhá budova ze třináctého století s mansardovou střechou zdobenou chrliči. Původně sloužila jako tržiště pro obchodníky se suknem, odtud její název. V přízemí jsou dodnes malé stánky s nejrůznějším zbožím, o patro výš je umělecká galerie a expozice Národního muzea. Zvláštním dojmem působí radniční věž stojící osamoceně uprostřed velkého prostranství. Ostatní radniční budovy, které k ní přiléhaly, podlehly díky lhostejnosti rakouských úředníků zkáze a nebyly nikdy obnoveny. Na jižní straně náměstí stojí nejstarší zachovaná budova ve městě - románská rotunda svatého Vojtěcha, českého biskupa, který odešel na počátku jedenáctého století kázat pohanským Prusům do Hnězdna a podle pověsti pronesl několik kázání i v Krakově. Krakov bývá někdy nazýván polským Římem, protože má na svém území sto šest kostelů a osmnáct ostatků svatých. Jedním z nejznámějších je gotický kostel Nejsvětější Panny Marie, jehož dvě věže se tyčí na východní části Rynku. Byl postaven v roce 1222, ale o necelých dvacet let později podlehl ničivému nájezdu Tatarů pod vedením Čingischánova vnuka Batuchána. Jako připomínku této události vysílá každou hodinu z věže kostela trubač do čtyř světových stran středověký signál přetržený v okamžiku, kdy podle vyprávění zasáhl tehdejšího hudebníka tatarský šíp. Obnovení kostela probíhalo v letech 1355 až 1405. Několik desítek let po dokončení získal kostel vyřezávaný dřevěný oltář od norimberského mistra Wita Stwosze, který zobrazuje různé výjevy ze života Svaté rodiny a bývá pokládán za jednu z nejkrásnějších ukázek gotického umění v Evropě. Za zmínku stojí i kostel svatéhoFrantiška,v němž se o bohatou vnitřní výzdobu, jaká je v našich kostelech zcela neobvyklá, postaral spisovatel, dramatik, a také malíř Stanislaw Wyspianski, v Čechách známý především divadelní hrou Veselka. Sytě barevné stěny hýří rostlinnými a abstraktními motivy, které připomínají umění Orientu. Vrcholným dílem Wyspianského je monumentální vitráž znázorňující Boha Otce.

Královský pahorek

Zdaleka nejpůsobivějším dojmem z celého Krakova působí komplex královského paláce a korunovační katedrály, na vrchu Wawel. Vznikaly v průběhu několika staletí a představují skutečnou učebnici architektury. Stavba první chrámové budovy je spojena se založením arcibiskupství v roce 1000 a její fragmenty je možné spatřit v podzemí dnešní katedrály. Západní část obsahuje některé prvky z románské stavby dvanáctého století, ale zdaleka největší díl vznikal během století čtrnáctého za vlády krále Kazimíra v gotickém stylu. Nad vstupní železnou branou ozdobenou královskými iniciálami visí kosti prehistorických zvířat, v minulosti považované za pozůstatky bájného draka. Ve skutečnosti jde o holenní kost mamuta, žebro velryby a lebku chlupatého nosorožce. Ve věži, z níž se za hezkého počasí nabízí výhled na celé město, je zavěšen dvanáctitunový zvon Zikmund vyrobený roku 1520 za vlády stejnojmenného krále Zikmunda I. Jeho srdce váží 365 kilogramů a podle lidové pověry splní jedno přání každému, kdo se jej dotkne levou rukou.

Katedrála

Wavelská katedrála není jen historickou památkou, ale také pantheonem ukrývajícím hrobky nejvýznamnějších postav polských dějin, počínaje svatým Stanislawem, biskupem z jedenáctého století, který se stal patronem Krakova a celého Polska. Jsou zde pochováni polští králové včetně Kazimíra Velikého a svaté Jadwigy, u jejíž hrobky se denně zastavuje mnoho návštěvníků. Tato obdivuhodná panovnice byla v pouhých jedenácti letech korunována na "krále" Polska, protože její otec neměl žádné mužské potomky. Svou osvícenost projevila záhy, kdy navzdory své náklonnosti k jiné osobě svolila k sňatku s litevským králem, čímž zajistila jednak výhodné spojenectví pro svou zem, jednak zavedení křesťanské víry do pohanské Litvy. Vládla spolu se svým královským chotěm, podnikala diplomatické cesty a všemožně podporovala rozvoj vzdělanosti. Své šperky i korunovační klenoty věnovala na podporu krakovské univerzity; v Praze založila vysokoškolskou kolej pro Litevce.

Palác

Královský palác,jako by byl na wawelský vrch přesazen ze slunné renesanční Itálie. Sloužil jako sídlo králů již od jedenáctého století, ale současnou podobu získal v letech 1504-1535, za vlády Alexandra a Zikmunda I. z jagellonské dynastie. Se stavbou započal mistr Eberhard Rosemberger, který navrhl rozmístění budov, a Francesco florentinský, odpovědný za kamenné dekorativní prvky a galerie s arkádami. Na ně později navázali mistr Benedikt a jiný Florenťan, Bartolomeo Berrecci, který vytvořil také skvostnou Zikmundovu kapli ve wawelské katedrále. Práce těchto čtyř umělců dala vzniknout jedné z nejpodivuhodnějších památek evropské renesanční architektury. Po třetím dělení Polska v roce 1795 se ze zámku na dlouhá léta stala kasárna rakouské armády, což se silně podepsalo na stavu celého komplexu. Po odchodu vojsk roku 1905 byly ihned zahájeny restaurační práce a ze zámku se posléze stalo muzeum a zároveň oficiální sídlo polského prezidenta.

Bývalá židovská čtvrť Kazimierz

řada synagog (Synagoga Stara, Synagoga Izaaka, Synagoga Kupa, Synagoga a hřbitov Remuh, Synagoga Tempel, Synagoga Wysoka, Synagoga Wolfa Bociana (Poppera) z roku 1620.

Kopce - umělá návrší, mohyly:

Kopiec Kościuszki, Kopiec Krakusa, Kopiec Piłsudskiego, Kopiec Wandy Typické mohyly na území Krakova byly navršeny na počest polským národním hrdinům (Kopiec Kościuszki, Kopiec Krakusa, Kopiec Józefa Piłsudskiego a Kopiec Wandy. Kościuszkova mohyla se nachází na vrcholu kopce Sikornik (Vrch svaté Bronislavy) v západní části Krakova. Mohyla má základnu o průměru 80 m, ve vrcholové části dosahuje průměr 8,5 m a je 34,1 m vysoká. Objem tělesa mohyly dosahuje 64 134 m3 a sklon svahu 50°. Mohyla byla vršena v letech 1820-1823. V západní části Krakova je také nejmladší a největší Piłsudského mohyla (na vyvýšenině Sowinie).120 Mohyla má výšku 26 m (vrchol je v nadmořské výšce 384 m), průměr základny dosahuje 11 m a celkový objem nasypaného materiálu je 130 tis. m3. Mohyla byla vršena v letech 1934-1937. Wandina mohyla byla pravděpodobně navršena Kelty v 7.-8. století. Dosahuje relativní výšky 14 m, vrchol je v nadmořské výšce 238 m. Průměr základny dosahuje 45-50 m a celkový objem 9 tis. m³ zeminy.